Jak jsem nekoupil levně zlatý řetízek

Byl jsem na pohřbu jednoho pana profesora. Protože jsem tam byl jako děkan, měl jsem kolem krku insignii FF, děkanský řetěz barvy zlaté. Vše proběhlo standardně, zpátky jsem jel rovnou na chalupu, na fakultu jsem se již nevracel. Za Pohořelicemi, v odstavném místě, kde se jinak prodávají meruňky, borůvky apod., stálo auto s otevřenou kapotou a řidič mával o pomoc. Že měl na SPZ jako identifikátor země písemno F, tak jsem zastavil. Francouzsky nemluvil, zkoušel něco jako italsky a pak polsky. Že jede do Varašavy (směrem na Vídeň!), došel mu benzín (proto ta otevřená kapota, asi ho hledal) a že má zablokovanou platební kartu. Už to bylo jasné, už tahal z kapsy zlatý prsten a řetízek, určitě nepochybné kvality a velmi výhodná koupě. Nějak jsem ale neměl zájem, naopak, vytáhl jsem masivní děkanský řetěz (má asi půl kila), ukázal mu ho a se slovy: "Takhle ty vole vypadá zlatý řetěz, to svoje bižu si můžeš strčit za klobouk" jsem ho nechal vyjeveného stát u silnice.