Nepřekonatelné antropologické konstanty

Možná jako druh či populace blbneme, ale některé věci jsou jisté a trvalé. Nevím sice, co to jsou antropologické konstanty, ale představuji si je právě nějak takhle: přes všechny průsery, které jsme schopni jako lidé spáchat, zůstavájí vybrané aktivity, které hodnotíme stál stejně a stále je klademe na vyšší šprušle pomyslného žebříčku. Jídlo, pití, zdraví, telenovely a dr. House a někdy je ten pocit tak silný, že je třeba jej sdělit i když
a) asi není telefonní číslo a nedá se zavolat
b) není ani jiný kontakt nebo je příliš pomalý
c) možná ani neví, kdo to je, jen to, že bydlí v tom vchodě paneláku, ve kterém vylepí k výtahu tento vzkaz

P. S. Dobrá je taky ta reklamní adresa na papírku, chlapec ji evidentně ještě nepotřebuje navštívit. http://www.opetmuzem.cz./

P. P. S. Až teď, po upozornění, že takových papírků je spousta všude jinde, mi docvaklo, že to je reklama. No, docela se mi vlastně ulevilo, že není co komu závidět.

Nic moc, blbneme

Copak jurodivci, to je ještě legrace. Ale tak mám najednou dnes takový intenzivní pocit, že jako populace blbneme. NA DF@IS uvádí P. N. neuvěřitelné podmínky peněžní půjčky (dostanete čtvrtinu toho, co chcete, 3/4 padnou na poplatky, zaplatíte ale všechno) a prý se najdou tací, kteří na to přistoupí. Nechce se tomu ani věřit, ovšem jen do okamžiku, kdy mi v televizi ukáží dementní ženskou, která podepíše papír, že si půjčuje 50 000 Kč - tedy myslí si to - ale podškrábne smlouvu o prodeji baráku. Prostě si to vůbec nepřečte. A nejde jen o blbnutí v individuích. Stačí se podívat na zprávy: soudy vydávající nesmyslná rozhodnutí, exekutoři tato rozhodnutí bez rozmyslu provádějící, zákonodarci předhánějící se v parlamentu v kreténismu za kecpultem. Pak už stačí potkat cestou z práce tři retardy volně puštěné na ulici a solidní existenciální depka a pocit druhového zmaru je tady.

A když si po sobě přečtu ty překlepy, co tu naflákám, konec všem nadějím, pokud mi nějaké domýšlivě zůstaly.

Nekonečné rojení jurodivců

jo jo, jurodivci přicházejí ve vlnách. Asi když jsou nějaké skvrny, nebo procházíme nějakým dómem či juroscedentem, tak se jich pár obejví. Tentokráte jeden žehrá na protiústavnost státního uspořádání ČR, chce obnovit zemské zřízení a kdovíco ještě. Četné typografické chyby mne odradily od podrobnějšího čtení, takže nepřispěji k vymanění Moravy z područí Prahy.

Druhý mi klade za povinnost nechat studenty podepsat petici zavazující vládu k vyhlášení světového úředního jazyka, kterým má být esperanto, čímž se má zabránit zločineckému poangličťování všech států světa. S esperantem by se svezly ještě další petice, cosi o jaderném útoku nebo snad proti němu, něco o cenzuře, svobodě a tak, no prostě samé dobré a pozitivní věci, takže už jsem měl rozepsaný hromadný mail všem studentům a posílal jsem sekretářku s plakátkem na nástěnku, když jsem si všiml jedné chyby, které vše zhatila.
Až se ten člověk naučí česky, tak potom může zvednout prapor esperanta a vytáhnout do boje. Zatím počkám.
Kvíz na konec, najděte na obrázku chybu.

Zabil bych ho, hajzla

Náš mladej ztratil telefon. Nebo mu ho někdo ukrad. No co, stává se to. Ztráta kontaktů a hovorů, které přijdou v době po ztrátě bývá často to nejhorší na tom všem. Tím spíše, když jeden shání byt, rozdává všude tlf. číslo a nabízející se pak na to ozývají. Netuší, že majitel již svůj přístroj neovládá. Drží ho v ruce nějakej debil, hajzl nekonečnej, který na nabídky nesmyslně odpovídá, a pak pošle na kontakt "otec" sms s prosbou o zaplacení kreditu, že mi to zítra vrátí. Zavolám mu a takového debila už jsem dlouho neslyšel. Neschopen ani primitivní fabulace skončil nakonec u nekoordinovaného "pičo, trubko, co chceš?" Docela chápu ublížení na zdraví v afektu. A také to, že nám příroda nepovolila okamžité působení na dálku. Zabil bych ho, hajzla.

Dnes NEJEDE

To byl dneska den. Hm, blbá věta, já vím. Ale což, posuďte sami. Jel jsem do Prahy na FF UK vědecky se radit. Cesta tam OK. Ještě než vědecká rada spustila, kdosi se spustil z okna na chodník. Už se prý neprobral. Jednání rady to nijak nepoznamenalo. Mnozí o tom vlastně ani nevěděli.

Cesta do Brna pokračovala v podobném duchu. Někde před Kolínem náš vlak kohosi srazil, vlak zastavil, začalo se vyšetřovat, perspektiva 1-2 hodiny zpoždění. A to zrovna ve chvíli, kdy jsme ve vlaku byli podrobeni dotazníkovému šetření a já zrovna zaškrtával, že vlakem jezdím proto, že na dálnici se bojím zácpy. No z toho by se jeden po to. Takže nějakým vláčkem do Pardubic, tam počkat na další EC - 40 minut zpoždění a pak konečně doma. No já vím, nic úžasného, ale mě to zabralo celý den.

Taková nanicovatá hloupost

mne dneska zaujala ve zprávách. Jako obvykle neštěstí, havárie a mordy. Ovšem při jedné zprávě o vraždě - partner zastřelil svou partnerku na jednom parkovišti -, řekl reportér něco jako, že "přestože bylo na místě činu hodně živo, byl problém sehnat svědky". Musel jsem dodat jen tak pro sebe a pro dalšího posluchače u TV "jo, bylo tam hodně živo a taky trochu mrtvo". Cit pro jazyk, souvislosti a tak jde do háje. Čekal jsem, že ještě řekne, že díky tomu, že ji trefil do hlavy a do hrudi, zachránaři už mohli konstatovat jen smrt. No to neřekl.

No, však jsem říkal, že je to taková nanicovatá hloupost, tak co se teď ušklíbáte?

A nic mi z toho nebylo

jo, zašli jsem s M. P. na pivo. Malej pišta je fakt po tatovi. Jen porovnejte sami.





















No a po pivu jsem šel do jakéhosi baru, ve kterém měla céra společnost na oslavu narozenin. Byl to jakýsi koktejlový bar, a tak jsme pili:

• Pivo (starobahno 11, rychle jsme toho nechali)
• Vodku
• Mojito
• Kir Royal (to bylo nepovedené)
• Red hot
• Adios motherfucker
• Red hot
• Acapulco

a přežili jsme to. Asi do toho nedávají žádný alkohol. Jsou tu mistři, kteří poznají, v kterém baru jsme to byli?

Něco užitečného

je třeba vyvážit nečím neužitečným. To užitečné je Internetová jazyková příručka. Spousta jevů od vyjmenovaných slov po všelijaké fígle, takže vám dost často poradí. Je to projekt Ústavu pro jazyk český ve spolupráci s http://nlp.fi.muni.cz/nlp/NlpCz/main_topics.html, takže solidnost a odbornost by měla být zaručena.

No a když se bude chtít poflakovat, tak pokud zvládáte prokouknout 3D-stereogramy, tak si v nich můžete zahrát tetris. Zaostřete nebo rozostřete zrak, podle toho, jak to u vás funguje a už můžete hrát. Chtěl bych vidět, jak to vypadá, když někdo hraje, ale vždycky, když se chci na sebe podívat, tak mi to zmizí a game is over.

To by jeden neřekl,

že když se jen tak sedí na dvorku a poslouchá houkačky za humny, že večer se v televizi dozví, že ty houkačky jely (marně) zachraňovat pilota letadýlka, který spadlo o kousek dál za tím dvorkem. A to není poprvé. No, střechu mám pojištěnou. Ale jinak je jaro fajn. Meruňky kvetou, švestky nabírají, ale naděje si schovávám. Kdovíjaká katastrofa může přijít. Zvykám si na fernet. A taky jsme pořídili teplovzdušný kamna. Ty atavismy jsou kurevsky silné. Sedět a čučet do ohně jen tak něco nepřekoná. Možná tak sedět a čučet do ohně a pít kořalku. A k tomu uzený. Jestli to taky není ale atavismus.

To jsem si tedy fakt nezasloužil,

opakuji nezasloužil. Ištván nebo MP, nevím, který to zrovna mluvil z úst toho na obrázku, mne krutě urazil. Ve cvičné diskusi o definici záchoda, kterou sám vyvolal a pasoval se do role obhájce jedné varianty (a při tom ještě machroval, že je advocatus diaboli, čertík jeden), tak mne, ano mne J. K., označil za - ani mi to z klávesnice nejde - haj.. hei.. heidege degge hjdegriána. Tfuj. A taky trochu za pohodleného rezignujícího senila. Myslím, že mu něco škaredého provedu. Až mne napadne něco opravdu ošklivého. Třeba až najdu nějakou fakt pořádně nepovedenou argumentaci, tak ji nazvu Pichův argument ad reterát. A tak se zapíše do dějin a všichni si ho budou pamatovat a bude slavný skoro jako Lord Hoven, který řádil VŠE.