Tak tohle bych nevymyslel

Zpráva z tisku: Studentský svaz na britské univerzitě v Manchesteru zřejmě prolomil celosvětovou tradici pánských a dámských záchodků. Intimní kabinky nyní rozlišují pouze cedulky „toalety“ a „toalety s pisoárem“.„Jestliže jste se narodila jako žena, ale cítíte se mužem, budete chtít chodit na pánské toalety,“ vysvětlila Jennie Killipová. „K vlastní identifikaci sebe jako muže není přece nutné podstoupit chirurgický zákrok, záleží na tom, jak vnímáte sebe sama.“ (13.10.2008 Právo, s. 11 Ze zahraničí)
To je úžasný. A já volám, Proč zůstávat u toalet. Rozšiřte tento přístup na všechny další oblasti - sprchy, vícelůžkové pokoje na kolejích a v hostelech a ubytovnách... A proč se vlastně omezovat jen na pohlaví. Já se identifikuji jako dítě a chci chodit do školky. A ve školce chci chodit na záchod s holčičkama.
Aby bylo jasno, oboupohlavní toalety mne nijak nezvedají ze židle ani nepřekvapují. V pařížském Cité Universitaire a vůbec na francouzských univerzitách celkem běžná věc už před mnoha lety, nevím, proč z toho v Manchestru dělají takový vynález, mne fascinuje to zdůvodnění sebeidentifikací. Nebo jsem nějakej divnej, stará konzerva?

Co není digitálně, jako by nebylo vůbec

Otřepaná pravda z nadpisu mě zase jednou dostihla. Prezentoval jsem na DF MU svou sbírku pohlednic a obrázků Mony Lisy a jedna dobrá duše mi nabídla obrázek Mony Lisy Mc Guinness. Tak samozřejmě, to by nemělo v sestavě chybět. Nečekal jsem na laskavost a obrázek jsem si vyguglil a zařadil mezi ostatní. Celou dobu mi ale vrtalo kdesi vzadu v hlavě, že to jsem snad už někde viděl jako pohlednici. A když jsem to viděl, že bych to nekoupil/nevyfotil/nepůjčil/neukrad? No a bing ho. Uklízel jsem v pracovně a co jsem našel pod nástěnkou s Lízama? Jasně, tu Guinessovskou, přímo pohlednici, kterou jsem si koupil sám osobně a poctivě v Dublinu. Tak už jsem ji dal na nástěnku a pro jistotu vyfotil, abych ji už neztratil a nezapomněl na ni.

To by se fakt takto nemělo psát

Co všechno se musí řešit. Tady si můžete udělat malý obrázek. Odposlechnuto, tedy vlastně přečteno, neuvedu kde, dokonce ani autora, prostě nebudu řádně citovat, pokud by to zde autor našel, může se přihlásit ke svému autorství v komentářích:

Skupina: Inzerce / Bydlení a koleje
Název: Pokoj pyčo !.............hledám
Vloženo: 19. 9. 2008 18:35,
Expiruje: 3. 1. 2009
Zvýraznit modře: nikomu
Možnosti: holý text
Text:

Zdar jak sviňa,

Pracuju, studuju, potřeba většího životního prostoru se zvětšuje => hledám samostatný pokoj do 3500 za měsíc. Su nekuřák ani skoro nepiju, už ani vlastně nikam jak do tej prace nechodim, uplně v řiti to už je, už bych sa aj na to vysrál ale šak vite jak to je s těma penězma...na stromoch nerostú,tata s mamu takej žádní henti milionáři nejsú, hen jakési dárky na ty vánoce kúpíš a už je to v prdeli, to už sa vezeš, pičo, to ty kontokorenty fičíja jak drak jeden za druhým a si rád že aspoň tú bečku v tem letě pro ty kámoše kúpíš a máš co jesť a jakési ty hadry si kúpit na sebja...furt enem do tej fochy, každý den ideš robit a co z teho, přideš dom a vidíš ty spolubydlící, ty kurvy jak enem furt chlaščů a válajú sa po těch postelách, šak to znáte...taháš ty nožiška za sebú, těžké jak bečky, ruky vytahané z tej roboty jak starej cecky a sleduješ ty pazgřivce jak si honí trika a ty kurva mosíš zas sednút k tomu studiu a číst ty výplody tých chorých mozků, narvat to do hlavy a držet to tam aspoň do cvik co sú příští týdeň a když sa můžeš 5 hodin vyspat tak to kurva skáčeš 5 metrů vysoko radosťou, že sis teho odpočinku kúsek urvál...tož tak tož posílajte ty nabídky, ať to fičí...

Jak jsme pedagogicky nezklamali

Brácha měl narozeniny. Sešla se rodina. I docela mladí členové rodiny. Chodili jsme do sklepa kontrolovat teplotu. I docela mladí členové chodili kontrolovat teplotu. Když už tam byli, tak jsme je chtěli nečemu přiučit. Třeba jak se ťuká se štamprlí a pije se na zdraví. Jsme skvělí pedagogové nebo máme v rodině skvělé žáky. Video je svědectvím.

Není třeba se obávat

Se spuštěným novým urychlovačem v CERNu jsou Internet a média plná spekulací a odhadů, co by se asi tak stalo, kdyby se podařilo opravdu vyrobit černou díru. Jestli by spolkla Zemi, jak by to probíhalo, do jakého okamžiku bychom přežili, co by nás zabilo dříve, zda slapové síly nebo srážka s jiným objektem v houstnoucím prostředí atd. Dokonce i studenti po státnicích se ptali, jestli si myslím, že si ještě stihnout užít svých čerstvých titulů. Zatím bych se nevzrušoval, myslím, že tak nebezpečné to nebude, ostatně můžete situaci on-line kontrolovat pomocí webových kamer.
http://www.cyriak.co.uk/lhc/lhc-webcams.html

Jak jsem nebyl nespokojen

No nic. Žádná legrace, žádný výdrb s někým, prostě se zadařilo. Byl jsem dnes v pálenici s meruňkami a vypadá to velmi slibně. Na jednu 50litrovou bečku připadlo 5 litrů 55procentní meruňkovice, která už i v tomto čerstvém stavu pěkně voní. Lepší výsledek - pokud jde o kvantitu - by byl již podezřelý. Předpokládám, že jakmile se uleží, bude to velmi kvalitní pití.
Při rozhovoru s mistrem pálenice jsem nabral zase nějaká praktická moudra, prostě plodné pondělní pozdní odpoledne.

(Technické detaily: První frakce začala téct na 45 %, vrchol druhé byl 70 %, zarazili jsem to na 25 %. Výsledek 10 litrů 55%, ředěné na 52 %.) Jdu to ještě jednou zkusit, jestli tam opravdu není žádná kyselost, či cizí pachuť. (Vím, že není :-).)

Jak jsem nekoupil levně zlatý řetízek

Byl jsem na pohřbu jednoho pana profesora. Protože jsem tam byl jako děkan, měl jsem kolem krku insignii FF, děkanský řetěz barvy zlaté. Vše proběhlo standardně, zpátky jsem jel rovnou na chalupu, na fakultu jsem se již nevracel. Za Pohořelicemi, v odstavném místě, kde se jinak prodávají meruňky, borůvky apod., stálo auto s otevřenou kapotou a řidič mával o pomoc. Že měl na SPZ jako identifikátor země písemno F, tak jsem zastavil. Francouzsky nemluvil, zkoušel něco jako italsky a pak polsky. Že jede do Varašavy (směrem na Vídeň!), došel mu benzín (proto ta otevřená kapota, asi ho hledal) a že má zablokovanou platební kartu. Už to bylo jasné, už tahal z kapsy zlatý prsten a řetízek, určitě nepochybné kvality a velmi výhodná koupě. Nějak jsem ale neměl zájem, naopak, vytáhl jsem masivní děkanský řetěz (má asi půl kila), ukázal mu ho a se slovy: "Takhle ty vole vypadá zlatý řetěz, to svoje bižu si můžeš strčit za klobouk" jsem ho nechal vyjeveného stát u silnice.