Jak jsem to nenapsal

ale myslel jsem si, že jsem to napsal. Nebo jsem to napsal někam jinam, ale už nevím, kam. prostě trotl. No, o co jde. Byli jsem tuhle to je jedno s kým v Pegasu na Jakubské, a když došlo na hygienickou přestávku, odebral jsem se na pisoáry, v tu chvíli zcela prázdné, a konal, jak bylo třeba. Za chvíli přišel další konzument, nyní na chvíli producent, obsadil pisoár přesně podle teorie obsazování pisoárů. Tak jsem ho za to hlasitě pochválil a jal se mu vysvětlovat, protože se tvářil, že to nezná, jak je to s tou teorií, do toho přišel další a obsazením pisoáru potvrdil právě rozkrývanou koncepci. Za chvíli byly všechny – za mého lehkého směrování klinetů k pisoárům – obsazeny a já osazenstvu dokončil výklad. Po chvilce úlevného šumění se jeden z klientů a posluchačů otočil a ptá se: "Takže takto stojíme správně, pane děkane?" No tak jsem raději rychle vypad.

No ale měl jsem pocit, že jsem to už někde... no když tak se omlouvám za duplicitu. Dokonce jsem k tomu hledal na netu popisy správného obsazování pisoárů, některé z nich byly dokonce doprovázeny instruktážními obrázky, kdysi jsem narazil i na jeden flash. No znovu to hledat nebudu. Jen stručně. První se obsazuje pisoár nejvzdálenější ode dveří - aby močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by vlítlo do dveří. Jako druhý se obsazuje pisoár nejvzdálenější od právě obsazeného pisoáru - aby nastupujícího močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by odlítlo od již dříve započavšího močícího. Jako třetí se hledá kompromis mezi těmito polohami, spíše dál ode dveří. Atd. Tak už si to pamatujte. Příště třeba něco o nemytí rukou na veřejných záchodech. Ale to už je klasika, to má i své pamětníky.

Teď nemůžu

Čím je člověk starší, tím méně vnímá vysoké tóny. Mnohdy naštěstí.
Čím je člověk starší, tím častěji zapomíná i některé celkem běžné úkony. A to je hloupé.
Čím je člověk starší, tím hůře obvykle zvládá mladší technologie. Což je na pytel.
Závěr:
Čím je člověk starší, tím častěji mu zvoní telefon v nevhodnou chvíli.

Třeba na zasedání vědecké rady pánům zvoní telefon, protože si a) neumí vypnout hlasité zvonění, b) zapomenou na to a c) trvá dlouho, než zvonění vlastního telefonu uslyší. Mladší účastníci jej slyší ještě v aktovce, majitel dlouho nic. Když to zaregistruje, hledá, kde to ztlumit, vypnout, zadusit. Málokoho z nich už v této situaci napadne to prostě típnout, odmítnout hovor či zcela vypnout. Nejčastěji hovor vezmou, zakryjí si rukou půl obličeje a šeptem na celou místnost oznámí volánému: "Teď nemůžu" a položí. To musí mít volající fakt radost, že mu ten hovor vůbec vzali.

Tak tohle bych nevymyslel

Zpráva z tisku: Studentský svaz na britské univerzitě v Manchesteru zřejmě prolomil celosvětovou tradici pánských a dámských záchodků. Intimní kabinky nyní rozlišují pouze cedulky „toalety“ a „toalety s pisoárem“.„Jestliže jste se narodila jako žena, ale cítíte se mužem, budete chtít chodit na pánské toalety,“ vysvětlila Jennie Killipová. „K vlastní identifikaci sebe jako muže není přece nutné podstoupit chirurgický zákrok, záleží na tom, jak vnímáte sebe sama.“ (13.10.2008 Právo, s. 11 Ze zahraničí)
To je úžasný. A já volám, Proč zůstávat u toalet. Rozšiřte tento přístup na všechny další oblasti - sprchy, vícelůžkové pokoje na kolejích a v hostelech a ubytovnách... A proč se vlastně omezovat jen na pohlaví. Já se identifikuji jako dítě a chci chodit do školky. A ve školce chci chodit na záchod s holčičkama.
Aby bylo jasno, oboupohlavní toalety mne nijak nezvedají ze židle ani nepřekvapují. V pařížském Cité Universitaire a vůbec na francouzských univerzitách celkem běžná věc už před mnoha lety, nevím, proč z toho v Manchestru dělají takový vynález, mne fascinuje to zdůvodnění sebeidentifikací. Nebo jsem nějakej divnej, stará konzerva?