Jak jsem to nenapsal

ale myslel jsem si, že jsem to napsal. Nebo jsem to napsal někam jinam, ale už nevím, kam. prostě trotl. No, o co jde. Byli jsem tuhle to je jedno s kým v Pegasu na Jakubské, a když došlo na hygienickou přestávku, odebral jsem se na pisoáry, v tu chvíli zcela prázdné, a konal, jak bylo třeba. Za chvíli přišel další konzument, nyní na chvíli producent, obsadil pisoár přesně podle teorie obsazování pisoárů. Tak jsem ho za to hlasitě pochválil a jal se mu vysvětlovat, protože se tvářil, že to nezná, jak je to s tou teorií, do toho přišel další a obsazením pisoáru potvrdil právě rozkrývanou koncepci. Za chvíli byly všechny – za mého lehkého směrování klinetů k pisoárům – obsazeny a já osazenstvu dokončil výklad. Po chvilce úlevného šumění se jeden z klientů a posluchačů otočil a ptá se: "Takže takto stojíme správně, pane děkane?" No tak jsem raději rychle vypad.

No ale měl jsem pocit, že jsem to už někde... no když tak se omlouvám za duplicitu. Dokonce jsem k tomu hledal na netu popisy správného obsazování pisoárů, některé z nich byly dokonce doprovázeny instruktážními obrázky, kdysi jsem narazil i na jeden flash. No znovu to hledat nebudu. Jen stručně. První se obsazuje pisoár nejvzdálenější ode dveří - aby močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by vlítlo do dveří. Jako druhý se obsazuje pisoár nejvzdálenější od právě obsazeného pisoáru - aby nastupujícího močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by odlítlo od již dříve započavšího močícího. Jako třetí se hledá kompromis mezi těmito polohami, spíše dál ode dveří. Atd. Tak už si to pamatujte. Příště třeba něco o nemytí rukou na veřejných záchodech. Ale to už je klasika, to má i své pamětníky.