Jak jsme pedagogicky nezklamali

Brácha měl narozeniny. Sešla se rodina. I docela mladí členové rodiny. Chodili jsme do sklepa kontrolovat teplotu. I docela mladí členové chodili kontrolovat teplotu. Když už tam byli, tak jsme je chtěli nečemu přiučit. Třeba jak se ťuká se štamprlí a pije se na zdraví. Jsme skvělí pedagogové nebo máme v rodině skvělé žáky. Video je svědectvím.

Není třeba se obávat

Se spuštěným novým urychlovačem v CERNu jsou Internet a média plná spekulací a odhadů, co by se asi tak stalo, kdyby se podařilo opravdu vyrobit černou díru. Jestli by spolkla Zemi, jak by to probíhalo, do jakého okamžiku bychom přežili, co by nás zabilo dříve, zda slapové síly nebo srážka s jiným objektem v houstnoucím prostředí atd. Dokonce i studenti po státnicích se ptali, jestli si myslím, že si ještě stihnout užít svých čerstvých titulů. Zatím bych se nevzrušoval, myslím, že tak nebezpečné to nebude, ostatně můžete situaci on-line kontrolovat pomocí webových kamer.
http://www.cyriak.co.uk/lhc/lhc-webcams.html

Jak jsem nebyl nespokojen

No nic. Žádná legrace, žádný výdrb s někým, prostě se zadařilo. Byl jsem dnes v pálenici s meruňkami a vypadá to velmi slibně. Na jednu 50litrovou bečku připadlo 5 litrů 55procentní meruňkovice, která už i v tomto čerstvém stavu pěkně voní. Lepší výsledek - pokud jde o kvantitu - by byl již podezřelý. Předpokládám, že jakmile se uleží, bude to velmi kvalitní pití.
Při rozhovoru s mistrem pálenice jsem nabral zase nějaká praktická moudra, prostě plodné pondělní pozdní odpoledne.

(Technické detaily: První frakce začala téct na 45 %, vrchol druhé byl 70 %, zarazili jsem to na 25 %. Výsledek 10 litrů 55%, ředěné na 52 %.) Jdu to ještě jednou zkusit, jestli tam opravdu není žádná kyselost, či cizí pachuť. (Vím, že není :-).)

Jak jsem nekoupil levně zlatý řetízek

Byl jsem na pohřbu jednoho pana profesora. Protože jsem tam byl jako děkan, měl jsem kolem krku insignii FF, děkanský řetěz barvy zlaté. Vše proběhlo standardně, zpátky jsem jel rovnou na chalupu, na fakultu jsem se již nevracel. Za Pohořelicemi, v odstavném místě, kde se jinak prodávají meruňky, borůvky apod., stálo auto s otevřenou kapotou a řidič mával o pomoc. Že měl na SPZ jako identifikátor země písemno F, tak jsem zastavil. Francouzsky nemluvil, zkoušel něco jako italsky a pak polsky. Že jede do Varašavy (směrem na Vídeň!), došel mu benzín (proto ta otevřená kapota, asi ho hledal) a že má zablokovanou platební kartu. Už to bylo jasné, už tahal z kapsy zlatý prsten a řetízek, určitě nepochybné kvality a velmi výhodná koupě. Nějak jsem ale neměl zájem, naopak, vytáhl jsem masivní děkanský řetěz (má asi půl kila), ukázal mu ho a se slovy: "Takhle ty vole vypadá zlatý řetěz, to svoje bižu si můžeš strčit za klobouk" jsem ho nechal vyjeveného stát u silnice.

Není to žádná legrace

Jarní Ema trochu pocuchala střechu na stodole, která už dávno neslouží k původnímu účelu, ale pořádají se v ní mejdany a jelikož jeden takový se zase chystá a nechci, aby na nás pršelo, kdyby pršelo, musím nahoru a spravovat. Více napoví obrázky.

Neinstalujte Visty přes uspaná Windows

Tak, jak jsem si pochvaloval, že XP vydržela velkou obměnu hardwaru, sice byla pravda, ale přece jen nějaké drobnosti mne přiměly k reinstalaci, což jsem vlastně zamítl a přistoupil k nové instalaci Windows Vista. Tak jsem se do toho pustil. Instalační CD a normální postup, tj. zkopírování souborů a vytvoření spouštěcích a zavaděcích blbostí a restart. Jenže tady to začalo být v pytli. Restartovala se dříve uspaná okna a i když jsem je hned vypnul, postěžovala si na spoustu chybějících věcí a skončila. No jo, jenže cosi se hnulo na disku a nově vytvořené spuštěcí cosi se nenašlo a instalační CD bootovalo znovu od začátku. Jenže si tentokráte debil myslelo, že je na novém disku či oddílu, udělalo bez sebemenšího dotazu či upozornění fdisk, přivlastnilo si oddíl a Visty se nainstalovaly. Důsledky byly jasné. Veškerý předchozí obsah byl... no nebyl. Nic, pusto a prázdno, spousta místa na disku. Naštěstí jsem poučený uživatel a vše mám zalohované.Takže jsem jen musel znovu stahovat instalační soubory všech používaných programů, o data jsem nepřišel. A taky jsem musel znovu tahat poslední řadu Lost, kterou jsem měl čerstvě staženou a nachystanou na prázdninové večery a nikoli zálohovanou.

No, poučení je v nadpise. Samovolný fdisk je horší než samovolná ejakulace. Ale teď už zase všechno šlape OK.

Není řemeslník jako řemeslník

Dvě setkání s řemeslníky. Oprava brzd na autě. Japonské auto. Elektronika, čidla, blabla. Těžko sehnat kavalifikovaný a cenově přijatelný servis. Našel jsem. Mechanik a šéf spravil, zavolal, že je hotovo, cena 2 600 Kč. Přišel jsem si pro auto a že mu mám dát 2 000 a jestli chci rozepsat, co všechno dělal a doklad. Mně to bylo jedno, tak mi to dal za 1 800 se slovy, abych to neměl tak drahý. Dobrý.
Druhý je brusič. Starý pán s dílnou, kam moc lidí nepřijde. Přišel jsem v otevírací době, pán nikde, ale zahlédl jsem ho, jak nese cosi do dvora. Vyčkal jsem, po chvíli přišel, a že si odskočil něco vyřídit, stejně sem nikdo nechodí a tak. Dal jsem mu nožíky a pilu, napsal lísteček a že prý příští týden to bude. O, to ne, potřebuji to na víkend, ve čtvrtek by to nemohlo být? No, ehh ...eee. no, to asi ... eee já toho mám moc. No, nakonec jo, že si prý mám přijít ve čtvrtek. To jsem zvědav, jaký tam bude mít zase nával.