Jak jsem nebyl oficiálně moc vážný

Sjelo se do Brno na 160 francouzsky a jinak podobně mluvících badatelů na konferenci Le temps et l'espace - něco o čase a prostoru zejména v literatuře. Začalo se v Contíku večerní recepcí a měl jsem jim říci pár slov na uvítanou. Tak jsem začal, že je mi líto, ale že mám pro ně tři špatné zprávy.
1. Ta první je od Aristotela, který ve své fyzice píše, že minulost už byla, budoucnost ještě není a přítomnost má nulový rozměr. Čas je tedy bytí, které není.
2. Druhá je od fyziků, kteří začali hledat šipku času. Pojmenovali sice čtyři, ale vlastně nic než problémy nenašli.
3. A třetí je od A. Einsteina, který v dopise M. Bessovi napsal, že "pro nás přesvědčené fyziky" čas neexistuje.
No a já na účastníky konference, co tady ještě dělají, když jim třikrát říkám, že téma jejich konference neexistuje. No, smáli se mi, dali si řízečky, pivečko a zítra budou konferovat až do sobotního večera. Pak pojedou do sklípka. Možná tam se jim rozbřeskne, jak je to s tím časem.

To nikdo nemůže ocenit,

naopak, ještě si bude myslet, že jen chodíme po hospodách. Jo vypadá to tak, ale to jen ten rozdíl mezi empiricky zjevným a racionálně podstatným. Po celém dni, takovém normálním, jít ještě navečer - místo domů povečeřet u Ulice nebo kluků v akci nebo tak něco - do hospody s americkými fulbrighťáky, kteří si vědecky turistujou po Evropě. Statečně do sebe klopili plzeň, drželi krok, ani na Bláhovce se nezalekli, vlastně to bylo docela dobrý, skoro si nemám na co stěžovat. Tak nic, není vlastně co psát.

Vůbec se mi nechtělo

ale nakonec jsem podlehl a šli jsme do kopce, přímo do vrchu, a to Kamenného, pohnout zadkem a podívat se, jak se daří klecím na koně.

Plno lidí, sem tam pes, tam sem cyklista či běžec, ale ani tak se jim nedaří všechny kytky zadupat do země. Občas někde něco zůstane. Tak tam ani nechoďtě, je tam plno. Nebo běžte v noci nebo když je hnusně, to tam bývá méně lidí.

Jak mi není dobře od hlavy

Byli jsme na koštu pálenek v Novém Lískovci. Jo, bylo to fajn, nemůžu říct, že ne. Mělo nás sice být víc, ale někteří pracovali, někteří byli po nemoci a někteří normálně zapomněli. Tak jsem zůstali jen dva. Já a

A odpovědně jsem se věnovali koštování. Nebylo to nic snadného, protože vzorků bylo dost, celkem všech druhů 126. Naštěstí jsem znal všechny meruňky už z hodnotící komise, tak jsme se cíleně mohli věnovat královské kategorii.

Na našem pracovním stole je vidět, že to nebylo jednoduchá záležitost, ale byli jsme patřičně vybaveni a práce nám šla pěkně od ruky.

Ovšem v tom množstvím vzorků se muselo stát, že se objeví i nějaký ne zcela dobrý. J. P. chtěl programově ochutnat dva s nejhorším bodovým ohodnocením a ověřit si tak, zda by se shodnul s verdiktem komise. No jak to dopadlo? No nakonec jsem je musel dopít já, a teď mne trošinku bolí hlavička.

Je to na pytel, nic nebude

jo jsem pesimista. Na zahradě všechny stromy - bez ohledu na loňskou zkušenost - nasadily pupeny. Je vidět, že s rostlinnou či stromovou pamětí to není nijak slavné. Jinak by jim přece došlo, že je ještě brzy a že zmrznou stejně jako loni a stejně jako loni budu bez řádného ovoce a tedy i ovocné šťávy. Samozřejmě jde o šťávu velmi koncentrovanou, přímo destilovanou. Takže je jasné, že to není žádná sranda. A nikdo se tomu nesměje.

Čím se budeme v následující zimě udržovat daleko od rovnováhy? Jak zaženeme choroby?

Náročný víkend, ale koho by to zajímalo

Sobota byla věnována tradiční lidové aktivitě - prasení. Historici FF již po osmé na hradě Veveří zpracovávali prase do obvyklých podob guláše, tlačenky, jitrnic apod. Počasí silně jarní, ale moucha naštěstí ještě ne, takže maso nedošlo újmy. Nakonec bylo dost konzumentů, takže by ani nestihlo se ujmout. K tomu samozřejmě podpůrné a katalytické ovocné nápoje (ponejvíce jablečné a švestkové), všechno jak má být a jak je to správné.

V neděli zase v Novém Lískovci zasedala hodnotící komise, která se zaobírala celkem asi 130 vzorky na košt destilátů. Některé nebylo moc povedené, jiné zase vynikající, spousta dobrých. Jednou nějaká aviváž či co.

To sem ani nemůžu psát, protože

tento příspěvěk snad vůbec neměl být tady napsaný, protože nebude negativní. A to hned dvakrát. Jako první pozitivum hodnotím, že jsem zase po nějaké době zašli jen tak na pivo. A to doknce k Čápovi, kde jsme nebyli už asi 15 let. Tak jsem si dali hned tři, probrali veledůležité strategické záležitosti a spořádaně šli domů. M. P. měl větší kliku, takže mu jel dřív trolej, tudíž jsem část společné trasy absolvoval s ním. Pak jsem přestupoval do svého směru a zde se začíná druhé pozitivum. Na zastávce jsme se nudil a čučel po okolí a na silnici jsem zahledl torzo jakéhosi mobilu. Tak jsem do něj nohou šťouchal jako do mršiny a koukám, že opodál leží ještě větší kus téhož a z výšky se mi zdálo, že včetně SIM karty. To už jsem se sehnul, sebral torzo a vybabral jsem simku ven. Doma jsem ji aplikoval a... žádný PIN, žádná předplacenka, ani nic dalšího omezujícího, šup a tarif k dispozici. Na kartě nějaké smsky a samozřejmě odesílající číslo, tak jsem na poslední zavolal a udělal jsem dobráka. Ráno si pro simku někdo přijde. No tak teď vlastně nevím. Je to pozitivní zpráva nebo jsem blbec poctivej? Třeba mi majitel ještě řekne, že jsem ten původní mobil ukradl. No kdyby, tak to bude pěkné negativum na zítra.