Jak nebudu pokračovat

Tedy budu, ale jinde. Díky bloggeru za přístřeší. Konečně jsem se odhodlal a renovoval vlastní stránky, které už byly v ostudném stavu. Nyní jsou schopny hostit vlastními silami blok a i jiné piškuntálie, takže ještě jednou děkuji a těším se na shledání
http://www.phil.muni.cz/~jokr/

Jak jsem to nenapsal

ale myslel jsem si, že jsem to napsal. Nebo jsem to napsal někam jinam, ale už nevím, kam. prostě trotl. No, o co jde. Byli jsem tuhle to je jedno s kým v Pegasu na Jakubské, a když došlo na hygienickou přestávku, odebral jsem se na pisoáry, v tu chvíli zcela prázdné, a konal, jak bylo třeba. Za chvíli přišel další konzument, nyní na chvíli producent, obsadil pisoár přesně podle teorie obsazování pisoárů. Tak jsem ho za to hlasitě pochválil a jal se mu vysvětlovat, protože se tvářil, že to nezná, jak je to s tou teorií, do toho přišel další a obsazením pisoáru potvrdil právě rozkrývanou koncepci. Za chvíli byly všechny – za mého lehkého směrování klinetů k pisoárům – obsazeny a já osazenstvu dokončil výklad. Po chvilce úlevného šumění se jeden z klientů a posluchačů otočil a ptá se: "Takže takto stojíme správně, pane děkane?" No tak jsem raději rychle vypad.

No ale měl jsem pocit, že jsem to už někde... no když tak se omlouvám za duplicitu. Dokonce jsem k tomu hledal na netu popisy správného obsazování pisoárů, některé z nich byly dokonce doprovázeny instruktážními obrázky, kdysi jsem narazil i na jeden flash. No znovu to hledat nebudu. Jen stručně. První se obsazuje pisoár nejvzdálenější ode dveří - aby močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by vlítlo do dveří. Jako druhý se obsazuje pisoár nejvzdálenější od právě obsazeného pisoáru - aby nastupujícího močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by odlítlo od již dříve započavšího močícího. Jako třetí se hledá kompromis mezi těmito polohami, spíše dál ode dveří. Atd. Tak už si to pamatujte. Příště třeba něco o nemytí rukou na veřejných záchodech. Ale to už je klasika, to má i své pamětníky.

Teď nemůžu

Čím je člověk starší, tím méně vnímá vysoké tóny. Mnohdy naštěstí.
Čím je člověk starší, tím častěji zapomíná i některé celkem běžné úkony. A to je hloupé.
Čím je člověk starší, tím hůře obvykle zvládá mladší technologie. Což je na pytel.
Závěr:
Čím je člověk starší, tím častěji mu zvoní telefon v nevhodnou chvíli.

Třeba na zasedání vědecké rady pánům zvoní telefon, protože si a) neumí vypnout hlasité zvonění, b) zapomenou na to a c) trvá dlouho, než zvonění vlastního telefonu uslyší. Mladší účastníci jej slyší ještě v aktovce, majitel dlouho nic. Když to zaregistruje, hledá, kde to ztlumit, vypnout, zadusit. Málokoho z nich už v této situaci napadne to prostě típnout, odmítnout hovor či zcela vypnout. Nejčastěji hovor vezmou, zakryjí si rukou půl obličeje a šeptem na celou místnost oznámí volánému: "Teď nemůžu" a položí. To musí mít volající fakt radost, že mu ten hovor vůbec vzali.

Tak tohle bych nevymyslel

Zpráva z tisku: Studentský svaz na britské univerzitě v Manchesteru zřejmě prolomil celosvětovou tradici pánských a dámských záchodků. Intimní kabinky nyní rozlišují pouze cedulky „toalety“ a „toalety s pisoárem“.„Jestliže jste se narodila jako žena, ale cítíte se mužem, budete chtít chodit na pánské toalety,“ vysvětlila Jennie Killipová. „K vlastní identifikaci sebe jako muže není přece nutné podstoupit chirurgický zákrok, záleží na tom, jak vnímáte sebe sama.“ (13.10.2008 Právo, s. 11 Ze zahraničí)
To je úžasný. A já volám, Proč zůstávat u toalet. Rozšiřte tento přístup na všechny další oblasti - sprchy, vícelůžkové pokoje na kolejích a v hostelech a ubytovnách... A proč se vlastně omezovat jen na pohlaví. Já se identifikuji jako dítě a chci chodit do školky. A ve školce chci chodit na záchod s holčičkama.
Aby bylo jasno, oboupohlavní toalety mne nijak nezvedají ze židle ani nepřekvapují. V pařížském Cité Universitaire a vůbec na francouzských univerzitách celkem běžná věc už před mnoha lety, nevím, proč z toho v Manchestru dělají takový vynález, mne fascinuje to zdůvodnění sebeidentifikací. Nebo jsem nějakej divnej, stará konzerva?

Co není digitálně, jako by nebylo vůbec

Otřepaná pravda z nadpisu mě zase jednou dostihla. Prezentoval jsem na DF MU svou sbírku pohlednic a obrázků Mony Lisy a jedna dobrá duše mi nabídla obrázek Mony Lisy Mc Guinness. Tak samozřejmě, to by nemělo v sestavě chybět. Nečekal jsem na laskavost a obrázek jsem si vyguglil a zařadil mezi ostatní. Celou dobu mi ale vrtalo kdesi vzadu v hlavě, že to jsem snad už někde viděl jako pohlednici. A když jsem to viděl, že bych to nekoupil/nevyfotil/nepůjčil/neukrad? No a bing ho. Uklízel jsem v pracovně a co jsem našel pod nástěnkou s Lízama? Jasně, tu Guinessovskou, přímo pohlednici, kterou jsem si koupil sám osobně a poctivě v Dublinu. Tak už jsem ji dal na nástěnku a pro jistotu vyfotil, abych ji už neztratil a nezapomněl na ni.

To by se fakt takto nemělo psát

Co všechno se musí řešit. Tady si můžete udělat malý obrázek. Odposlechnuto, tedy vlastně přečteno, neuvedu kde, dokonce ani autora, prostě nebudu řádně citovat, pokud by to zde autor našel, může se přihlásit ke svému autorství v komentářích:

Skupina: Inzerce / Bydlení a koleje
Název: Pokoj pyčo !.............hledám
Vloženo: 19. 9. 2008 18:35,
Expiruje: 3. 1. 2009
Zvýraznit modře: nikomu
Možnosti: holý text
Text:

Zdar jak sviňa,

Pracuju, studuju, potřeba většího životního prostoru se zvětšuje => hledám samostatný pokoj do 3500 za měsíc. Su nekuřák ani skoro nepiju, už ani vlastně nikam jak do tej prace nechodim, uplně v řiti to už je, už bych sa aj na to vysrál ale šak vite jak to je s těma penězma...na stromoch nerostú,tata s mamu takej žádní henti milionáři nejsú, hen jakési dárky na ty vánoce kúpíš a už je to v prdeli, to už sa vezeš, pičo, to ty kontokorenty fičíja jak drak jeden za druhým a si rád že aspoň tú bečku v tem letě pro ty kámoše kúpíš a máš co jesť a jakési ty hadry si kúpit na sebja...furt enem do tej fochy, každý den ideš robit a co z teho, přideš dom a vidíš ty spolubydlící, ty kurvy jak enem furt chlaščů a válajú sa po těch postelách, šak to znáte...taháš ty nožiška za sebú, těžké jak bečky, ruky vytahané z tej roboty jak starej cecky a sleduješ ty pazgřivce jak si honí trika a ty kurva mosíš zas sednút k tomu studiu a číst ty výplody tých chorých mozků, narvat to do hlavy a držet to tam aspoň do cvik co sú příští týdeň a když sa můžeš 5 hodin vyspat tak to kurva skáčeš 5 metrů vysoko radosťou, že sis teho odpočinku kúsek urvál...tož tak tož posílajte ty nabídky, ať to fičí...

Jak jsme pedagogicky nezklamali

Brácha měl narozeniny. Sešla se rodina. I docela mladí členové rodiny. Chodili jsme do sklepa kontrolovat teplotu. I docela mladí členové chodili kontrolovat teplotu. Když už tam byli, tak jsme je chtěli nečemu přiučit. Třeba jak se ťuká se štamprlí a pije se na zdraví. Jsme skvělí pedagogové nebo máme v rodině skvělé žáky. Video je svědectvím.