To se teda vůbec nehodí

No, co všechno se nepovedlo.

1. Nechal jsem dělat katedrová trička, z nich dvě na speciální objednávku červená s bílým potiskem. Další černá a bílá vždy samozřejmě s reverzním potiskem. Poslal jsem tify pojmenované bile-logo-na-cervene-a-cerne-triko.tif a cerne-logo-na-bile-triko.tif (přestože jsem samozřejmě mohl poslat jen jedno s instrukcí, ať si udělá negativní verzi). Tak jo, trika jsou tady a můžete hádat, jakou barvu má logo na červeném triku. Jasně, hádanka je to jednoduchá, nic nevyhráváte.

2. Sedím na vědecké radě a telefon. Tak ho típnu. Za chvíli znova, zase ho típnu. Po jednání jdu volat zpět a telefon je kaput. Hovory sice přijímá, ale volat nedokáže. Vypnout, zapnout nepomíhá. Vypnout, vyndat simku, vložit zpět, zapnout - nepomáhá. Koupím si nový. Asi HTC S710. Volím jiné komunikační kanály a nakonec se dozvídám, že

3. po té, co syn přijel v prosinci z Dublinu, kde mometálně vydělává svůj první milion, s nalomenou rukou a absolvoval zde léčení a mezi tím se pošramotil ruku druhou (ale jen na čtyři štychy), tak se zase vrátil vydělávat, po 14 dech opět doma, protože si zde dělal jakýsi kurz indoor cycling, zase odjel, no a dnes volal, jak jsem mu to típnul, že si zlomil ruku na kole a příští týden přiletí se zase léčit.

No, napadá vás nějaké slušné slovo, kterým by se dala charkterizovat tato situace kokotská?

Jen ten telefon se vzpamatoval, když jsem mu podstrčil jinou simku a pak vrátil tu původní. Stejně si koupím nový, no kdo na to mám mít nervy a čas, když potřebuji rychle volat, abych místo toho hrál simkarty.

Jak jsem nepomohl

Zavolal mi bratr, že má nový modem a nového poskytovatele internetu a že mu to nějak nejde všechno nastavit a že jestli bych nepřijel mu s tím pomoct. Tak jsem přijel mu s tím pomoct. Chvíli jsme nastavovali, měnili, zkoušeli, resetovali, nakonec jsme si i návod přečetli a furt nic. Odpojili jsme modem, že ho píchnem do jiné zdířky a počítač zatuhl. Po restartu. tedy vlastně při pokusu o restart při zavádění systému zase začal restartovat a zase a zase ad infinitum. Nouzový režim, samovolný restart, postupné zavádění systému, restart - prostě nic. Tak instalační CD, konzola zotavení ani nenaběhla. Nová instalace a... bylo jasno. V počítači není žádný disk. Prostě nám umíral pod rukama. Občas nabídl aspoň boot sector, pak už ani to ne. A abychom se nemýlili, začalo v něm hlasitě a nezdravě cvakat.

A nakonec se ukázalo, když jsme přepojili modem k notebooku a zase bez úspěchu a zavolali na hot-line technikovi, že je závada asi na lince, prostě modem se není schopen spojit se serverem poskytovatele.

Výsledek mé pomoci - disk na odchodu, zjištění, že linka nebo modem nejde. Když se na to přijede podívat technik, bude to stát 990 Kč - bude-li chyba na lince, neplatí se, bude-li chyba v modemu, platí se, přestože je v záruce a čerstvě dodaný.

Proč to sem vlasně píu, lepší nepsat.

To sem vůbec nepatří

To se sem ani nehodí psát. Někomu protíká záchod, jinýmu zase žumpa. Normálně, hrubá zeď, žádná izolace nebo je sežraná a zůstává jen hustý a močka jde do okolí a mám to ve studni. Naštěstí na ní nikdo není závislý, ale i tak se s tím musí něco udělat. Něco znamená vybrat, vybagrovat, udělat novou - jímku, spetik, čističku? Nasrat. To teda až to bude hotové.

S žumpou mám spojenou jednu jedinou pozitivní vzpomínku. Když jsme kdysi dělali tuto jamu na rodinné chatě, bylo mi asi tak 14 nebo co, učil jsem se na ní zednickému řemeslu a když se mi nedařilo, jako že to bylo křívé, omítka byla zvlněná, mohl jsem před tatou zcela legálně říkat, že to nevadí, protože je to stejně na hovno. A od té doby jsem mohl doma používat sprostá slova, protože už jsem byl dosplělej, když jsem udělal jámu na hovno.

Ani bych neměl psát o tom, jak jsem netrefil ke Steinhauserovi

To jsem takhle doma nadhodil, že by se nemělo kupovat maso v řetězcovi Albertovi, protože když ho naposled kdosi asi žena přinesla, bylo zelené umně skryté pod zapáchajícím. Tak jsme ho vyhodili. Jako hlavní remca jsem byl pověřen nákupem kvality, který jsem se rozhodl realizovat u Steinhausera. Tak jsem se po práci vypravil směrem k České pod méďana, vlezu do kšeftu, tam nějak moc čisto a vůňa a když se kouknu, kde je maso, ona to Komerční banka. Nevím už jak dlouho, ale mě to zaskočilo. Vycouval jsem, jako že jsem si tu hypotéku právě rozmyslel a koukal, co s tím a po delším bezradném popocházení jsem si všiml, že obchod hledaného zaměření je o pár metrů dál. No a tam jsem nakoupil. Teď je mi trochu těžko.

Nebudu psát ani o chystané galerii

Ne, fakt sem nebudu psát. Co taky, že jo? Proč bych se tu měl zmiňovat, že chystám fakultní variantu někdejšího katedrového odhalování. Vezmeme fotky děkanů, pověsíme je na zeď a uděláme vernisáž. Všechno to bude decentní, i když si třeba dáme skleničku. Prostě taková nóbl slušňácká akce na chodbě děkanátu. Co by se o tom dalo psát. Nic.

Milión blogů

Ne, žádný blog ani blok tady psát nebudu. To je mé nezvratné rozhodnutí. Je to závazek a žere to čas a vycucává to mozek. Už jsem psal a to se nedá vydržet dlouho při normálních povinostech. Nic nebude.