To není důležité

jen kdybyste chtěli sledovat, použijte
http://www.phil.muni.cz/~jokr/index.php?format=feed&type=rss

Jak nebudu pokračovat

Tedy budu, ale jinde. Díky bloggeru za přístřeší. Konečně jsem se odhodlal a renovoval vlastní stránky, které už byly v ostudném stavu. Nyní jsou schopny hostit vlastními silami blok a i jiné piškuntálie, takže ještě jednou děkuji a těším se na shledání
http://www.phil.muni.cz/~jokr/

Jak jsem to nenapsal

ale myslel jsem si, že jsem to napsal. Nebo jsem to napsal někam jinam, ale už nevím, kam. prostě trotl. No, o co jde. Byli jsem tuhle to je jedno s kým v Pegasu na Jakubské, a když došlo na hygienickou přestávku, odebral jsem se na pisoáry, v tu chvíli zcela prázdné, a konal, jak bylo třeba. Za chvíli přišel další konzument, nyní na chvíli producent, obsadil pisoár přesně podle teorie obsazování pisoárů. Tak jsem ho za to hlasitě pochválil a jal se mu vysvětlovat, protože se tvářil, že to nezná, jak je to s tou teorií, do toho přišel další a obsazením pisoáru potvrdil právě rozkrývanou koncepci. Za chvíli byly všechny – za mého lehkého směrování klinetů k pisoárům – obsazeny a já osazenstvu dokončil výklad. Po chvilce úlevného šumění se jeden z klientů a posluchačů otočil a ptá se: "Takže takto stojíme správně, pane děkane?" No tak jsem raději rychle vypad.

No ale měl jsem pocit, že jsem to už někde... no když tak se omlouvám za duplicitu. Dokonce jsem k tomu hledal na netu popisy správného obsazování pisoárů, některé z nich byly dokonce doprovázeny instruktážními obrázky, kdysi jsem narazil i na jeden flash. No znovu to hledat nebudu. Jen stručně. První se obsazuje pisoár nejvzdálenější ode dveří - aby močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by vlítlo do dveří. Jako druhý se obsazuje pisoár nejvzdálenější od právě obsazeného pisoáru - aby nastupujícího močícího náhodnou nepřekvapilo něco nečekaného, co by odlítlo od již dříve započavšího močícího. Jako třetí se hledá kompromis mezi těmito polohami, spíše dál ode dveří. Atd. Tak už si to pamatujte. Příště třeba něco o nemytí rukou na veřejných záchodech. Ale to už je klasika, to má i své pamětníky.

Teď nemůžu

Čím je člověk starší, tím méně vnímá vysoké tóny. Mnohdy naštěstí.
Čím je člověk starší, tím častěji zapomíná i některé celkem běžné úkony. A to je hloupé.
Čím je člověk starší, tím hůře obvykle zvládá mladší technologie. Což je na pytel.
Závěr:
Čím je člověk starší, tím častěji mu zvoní telefon v nevhodnou chvíli.

Třeba na zasedání vědecké rady pánům zvoní telefon, protože si a) neumí vypnout hlasité zvonění, b) zapomenou na to a c) trvá dlouho, než zvonění vlastního telefonu uslyší. Mladší účastníci jej slyší ještě v aktovce, majitel dlouho nic. Když to zaregistruje, hledá, kde to ztlumit, vypnout, zadusit. Málokoho z nich už v této situaci napadne to prostě típnout, odmítnout hovor či zcela vypnout. Nejčastěji hovor vezmou, zakryjí si rukou půl obličeje a šeptem na celou místnost oznámí volánému: "Teď nemůžu" a položí. To musí mít volající fakt radost, že mu ten hovor vůbec vzali.

Tak tohle bych nevymyslel

Zpráva z tisku: Studentský svaz na britské univerzitě v Manchesteru zřejmě prolomil celosvětovou tradici pánských a dámských záchodků. Intimní kabinky nyní rozlišují pouze cedulky „toalety“ a „toalety s pisoárem“.„Jestliže jste se narodila jako žena, ale cítíte se mužem, budete chtít chodit na pánské toalety,“ vysvětlila Jennie Killipová. „K vlastní identifikaci sebe jako muže není přece nutné podstoupit chirurgický zákrok, záleží na tom, jak vnímáte sebe sama.“ (13.10.2008 Právo, s. 11 Ze zahraničí)
To je úžasný. A já volám, Proč zůstávat u toalet. Rozšiřte tento přístup na všechny další oblasti - sprchy, vícelůžkové pokoje na kolejích a v hostelech a ubytovnách... A proč se vlastně omezovat jen na pohlaví. Já se identifikuji jako dítě a chci chodit do školky. A ve školce chci chodit na záchod s holčičkama.
Aby bylo jasno, oboupohlavní toalety mne nijak nezvedají ze židle ani nepřekvapují. V pařížském Cité Universitaire a vůbec na francouzských univerzitách celkem běžná věc už před mnoha lety, nevím, proč z toho v Manchestru dělají takový vynález, mne fascinuje to zdůvodnění sebeidentifikací. Nebo jsem nějakej divnej, stará konzerva?

Co není digitálně, jako by nebylo vůbec

Otřepaná pravda z nadpisu mě zase jednou dostihla. Prezentoval jsem na DF MU svou sbírku pohlednic a obrázků Mony Lisy a jedna dobrá duše mi nabídla obrázek Mony Lisy Mc Guinness. Tak samozřejmě, to by nemělo v sestavě chybět. Nečekal jsem na laskavost a obrázek jsem si vyguglil a zařadil mezi ostatní. Celou dobu mi ale vrtalo kdesi vzadu v hlavě, že to jsem snad už někde viděl jako pohlednici. A když jsem to viděl, že bych to nekoupil/nevyfotil/nepůjčil/neukrad? No a bing ho. Uklízel jsem v pracovně a co jsem našel pod nástěnkou s Lízama? Jasně, tu Guinessovskou, přímo pohlednici, kterou jsem si koupil sám osobně a poctivě v Dublinu. Tak už jsem ji dal na nástěnku a pro jistotu vyfotil, abych ji už neztratil a nezapomněl na ni.

To by se fakt takto nemělo psát

Co všechno se musí řešit. Tady si můžete udělat malý obrázek. Odposlechnuto, tedy vlastně přečteno, neuvedu kde, dokonce ani autora, prostě nebudu řádně citovat, pokud by to zde autor našel, může se přihlásit ke svému autorství v komentářích:

Skupina: Inzerce / Bydlení a koleje
Název: Pokoj pyčo !.............hledám
Vloženo: 19. 9. 2008 18:35,
Expiruje: 3. 1. 2009
Zvýraznit modře: nikomu
Možnosti: holý text
Text:

Zdar jak sviňa,

Pracuju, studuju, potřeba většího životního prostoru se zvětšuje => hledám samostatný pokoj do 3500 za měsíc. Su nekuřák ani skoro nepiju, už ani vlastně nikam jak do tej prace nechodim, uplně v řiti to už je, už bych sa aj na to vysrál ale šak vite jak to je s těma penězma...na stromoch nerostú,tata s mamu takej žádní henti milionáři nejsú, hen jakési dárky na ty vánoce kúpíš a už je to v prdeli, to už sa vezeš, pičo, to ty kontokorenty fičíja jak drak jeden za druhým a si rád že aspoň tú bečku v tem letě pro ty kámoše kúpíš a máš co jesť a jakési ty hadry si kúpit na sebja...furt enem do tej fochy, každý den ideš robit a co z teho, přideš dom a vidíš ty spolubydlící, ty kurvy jak enem furt chlaščů a válajú sa po těch postelách, šak to znáte...taháš ty nožiška za sebú, těžké jak bečky, ruky vytahané z tej roboty jak starej cecky a sleduješ ty pazgřivce jak si honí trika a ty kurva mosíš zas sednút k tomu studiu a číst ty výplody tých chorých mozků, narvat to do hlavy a držet to tam aspoň do cvik co sú příští týdeň a když sa můžeš 5 hodin vyspat tak to kurva skáčeš 5 metrů vysoko radosťou, že sis teho odpočinku kúsek urvál...tož tak tož posílajte ty nabídky, ať to fičí...

Jak jsme pedagogicky nezklamali

Brácha měl narozeniny. Sešla se rodina. I docela mladí členové rodiny. Chodili jsme do sklepa kontrolovat teplotu. I docela mladí členové chodili kontrolovat teplotu. Když už tam byli, tak jsme je chtěli nečemu přiučit. Třeba jak se ťuká se štamprlí a pije se na zdraví. Jsme skvělí pedagogové nebo máme v rodině skvělé žáky. Video je svědectvím.

Není třeba se obávat

Se spuštěným novým urychlovačem v CERNu jsou Internet a média plná spekulací a odhadů, co by se asi tak stalo, kdyby se podařilo opravdu vyrobit černou díru. Jestli by spolkla Zemi, jak by to probíhalo, do jakého okamžiku bychom přežili, co by nás zabilo dříve, zda slapové síly nebo srážka s jiným objektem v houstnoucím prostředí atd. Dokonce i studenti po státnicích se ptali, jestli si myslím, že si ještě stihnout užít svých čerstvých titulů. Zatím bych se nevzrušoval, myslím, že tak nebezpečné to nebude, ostatně můžete situaci on-line kontrolovat pomocí webových kamer.
http://www.cyriak.co.uk/lhc/lhc-webcams.html

Jak jsem nebyl nespokojen

No nic. Žádná legrace, žádný výdrb s někým, prostě se zadařilo. Byl jsem dnes v pálenici s meruňkami a vypadá to velmi slibně. Na jednu 50litrovou bečku připadlo 5 litrů 55procentní meruňkovice, která už i v tomto čerstvém stavu pěkně voní. Lepší výsledek - pokud jde o kvantitu - by byl již podezřelý. Předpokládám, že jakmile se uleží, bude to velmi kvalitní pití.
Při rozhovoru s mistrem pálenice jsem nabral zase nějaká praktická moudra, prostě plodné pondělní pozdní odpoledne.

(Technické detaily: První frakce začala téct na 45 %, vrchol druhé byl 70 %, zarazili jsem to na 25 %. Výsledek 10 litrů 55%, ředěné na 52 %.) Jdu to ještě jednou zkusit, jestli tam opravdu není žádná kyselost, či cizí pachuť. (Vím, že není :-).)

Jak jsem nekoupil levně zlatý řetízek

Byl jsem na pohřbu jednoho pana profesora. Protože jsem tam byl jako děkan, měl jsem kolem krku insignii FF, děkanský řetěz barvy zlaté. Vše proběhlo standardně, zpátky jsem jel rovnou na chalupu, na fakultu jsem se již nevracel. Za Pohořelicemi, v odstavném místě, kde se jinak prodávají meruňky, borůvky apod., stálo auto s otevřenou kapotou a řidič mával o pomoc. Že měl na SPZ jako identifikátor země písemno F, tak jsem zastavil. Francouzsky nemluvil, zkoušel něco jako italsky a pak polsky. Že jede do Varašavy (směrem na Vídeň!), došel mu benzín (proto ta otevřená kapota, asi ho hledal) a že má zablokovanou platební kartu. Už to bylo jasné, už tahal z kapsy zlatý prsten a řetízek, určitě nepochybné kvality a velmi výhodná koupě. Nějak jsem ale neměl zájem, naopak, vytáhl jsem masivní děkanský řetěz (má asi půl kila), ukázal mu ho a se slovy: "Takhle ty vole vypadá zlatý řetěz, to svoje bižu si můžeš strčit za klobouk" jsem ho nechal vyjeveného stát u silnice.

Není to žádná legrace

Jarní Ema trochu pocuchala střechu na stodole, která už dávno neslouží k původnímu účelu, ale pořádají se v ní mejdany a jelikož jeden takový se zase chystá a nechci, aby na nás pršelo, kdyby pršelo, musím nahoru a spravovat. Více napoví obrázky.

Neinstalujte Visty přes uspaná Windows

Tak, jak jsem si pochvaloval, že XP vydržela velkou obměnu hardwaru, sice byla pravda, ale přece jen nějaké drobnosti mne přiměly k reinstalaci, což jsem vlastně zamítl a přistoupil k nové instalaci Windows Vista. Tak jsem se do toho pustil. Instalační CD a normální postup, tj. zkopírování souborů a vytvoření spouštěcích a zavaděcích blbostí a restart. Jenže tady to začalo být v pytli. Restartovala se dříve uspaná okna a i když jsem je hned vypnul, postěžovala si na spoustu chybějících věcí a skončila. No jo, jenže cosi se hnulo na disku a nově vytvořené spuštěcí cosi se nenašlo a instalační CD bootovalo znovu od začátku. Jenže si tentokráte debil myslelo, že je na novém disku či oddílu, udělalo bez sebemenšího dotazu či upozornění fdisk, přivlastnilo si oddíl a Visty se nainstalovaly. Důsledky byly jasné. Veškerý předchozí obsah byl... no nebyl. Nic, pusto a prázdno, spousta místa na disku. Naštěstí jsem poučený uživatel a vše mám zalohované.Takže jsem jen musel znovu stahovat instalační soubory všech používaných programů, o data jsem nepřišel. A taky jsem musel znovu tahat poslední řadu Lost, kterou jsem měl čerstvě staženou a nachystanou na prázdninové večery a nikoli zálohovanou.

No, poučení je v nadpise. Samovolný fdisk je horší než samovolná ejakulace. Ale teď už zase všechno šlape OK.

Není řemeslník jako řemeslník

Dvě setkání s řemeslníky. Oprava brzd na autě. Japonské auto. Elektronika, čidla, blabla. Těžko sehnat kavalifikovaný a cenově přijatelný servis. Našel jsem. Mechanik a šéf spravil, zavolal, že je hotovo, cena 2 600 Kč. Přišel jsem si pro auto a že mu mám dát 2 000 a jestli chci rozepsat, co všechno dělal a doklad. Mně to bylo jedno, tak mi to dal za 1 800 se slovy, abych to neměl tak drahý. Dobrý.
Druhý je brusič. Starý pán s dílnou, kam moc lidí nepřijde. Přišel jsem v otevírací době, pán nikde, ale zahlédl jsem ho, jak nese cosi do dvora. Vyčkal jsem, po chvíli přišel, a že si odskočil něco vyřídit, stejně sem nikdo nechodí a tak. Dal jsem mu nožíky a pilu, napsal lísteček a že prý příští týden to bude. O, to ne, potřebuji to na víkend, ve čtvrtek by to nemohlo být? No, ehh ...eee. no, to asi ... eee já toho mám moc. No, nakonec jo, že si prý mám přijít ve čtvrtek. To jsem zvědav, jaký tam bude mít zase nával.

Nestávkovali jsme

ale také jsme nic nedělali. Nešlo to. Jeli jsem totiž do Prahy na besedu s panem ministrem a vyšlo to tak, že jsme museli po cestě absolvovat i stávku. Naštěstí vlak zastavil na nádraží a ne v polích, takže jsme využili místná nádražní restaurace a vy podle fotek můžete hádat, kde že to bylo.

Necháte se nachytat?

Na technetu.idnes.cz dávají čtenářům logické chytáky, které vyštrachaly z nějakých zahraničních soutěží, možná ještě nesjou tak profláklé, tak se na ně podívejte, než vám je někdo dá, ať můžete machrovat. Nebo se to třeba za rok objeví v nějakém přijímacím testu. No v každém případě je to zajímavé včetně diskuse čtenářů a jejich obhajob různých řešení (a to třeba i po té, co si už přečetli správnou odpověď.)

http://technet.idnes.cz/tec_denik.asp?c=A080620_205653_tec_denik_pka

Nevzpamatoval se

No počítač přece. Nejdříve jako že zdroj, pak deska. Takže novou. A už se to vezlo. Do nové desky nový procesor. A tak ať aspoň trochu kmitá a netopí a větráky ať nemusí tolik hučet, že jo. Intel dual core, 2,6 GHz. A paměti. A grafická karta. Neměl bych přidat i disk? Jo. No a když už, tak Green Power 750 GB. Jo, a ten zdroj taky, samozřejmě. Zatím se mi to píše lehce, fakturu jsem ještě neviděl. Vlastně zůstaly jen mechaniky CD a DVD a starý disk. Ach jo, to zase budu muset všechno přeinstalovat, no to už tam dám rovnou Visty, stejně tomu neujdu. No a to bylo to nejlepší. Stará XP naběhla, žádný problém, mám tu vše jak před havárií, jen jsem nechal pročistit registry a už to frčí. Takže spokojenost. Uvidíme, jestli mi vydrží i po faktuře.

Nefachčí mi domácí počítač

To jsem tak v neděli chystal fotky pro projekci na výjezdním zasedání a najednou počítač vzuuu...um. A konec. Opětovný pokus o zapnutí skončil jen cvakáním a pokusem o náběh, ale na monitoru ani písmenko, mrtvo. Tak jsem si s tím dnes hrál, odpojoval, zapojoval, testoval, čučel a neustále zkoušel, až přestalo i to cvakání a pokusy o naběhnutí. Usoudil jsem tedy, že by to mohl být vadný zdroj. Vybabaral jsem ho a teď mi tu leží na stole jak mrcha, naštěstí je tu plno notebooků, takže absťákem netrpím, jen je to méně pohodlné. Půjčím si zítra zdroj a budu experimentovat dál.

Pokračování příště.

Nezadařilo se po druhé

Když jsem se v úterý vracel po půlnoci domů, místo na zaparkování nebylo a nebylo. Objel jsem celý Nový Lískovec, až jsem se potil, takže jsem musel znovu otevřít okénko, které zavírám, když se blížím k obvyklému parkovacímu místu, protože bych na to jinak zapomněl. Trochu se vylepšil vzduch a nakonec jsme i místečko našel a zaparkoval. Ve středu sedím v Baker, vzpamatovávám se po tom ultrahyper dešti, v jehož závěru jsem už vyrazil ven, když tu SMS - zmeškané volání. Jak mnozí vědí, v Baker není signál, takže SMS se chytá tak na záchodě či na dvorku. Zpráva z domu, že mě sháněli policajti, že nám prší do auta, protože jsem samozřejmě zapomněl zavřít okýnko. No, dcera to zmákla, našla auto, které parkovalo na zcela neobvyklém místě, vypustila vodu, zavřela. Nebylo to nakonec tak hrozné, vyschne to, škoda nulová. Takže vlastě fajn. To byli hodní policajti, že?

Nezadařilo se

Vyrazili jsem na auto-cyklistický výlet. Jedno kam, stejně jsme nedojeli. Kola na střechu auta, do takových těch cyklonosičů. Průser je v tom, že mám kolo s móóóc tlustým rámem a musel jsem to tam fest rvát, aby objímka nosiče ten rám chytla. Dělal jsem, co se dalo. Vyrazili jsme, jel jsem opatrně, žádné klopené zatáčky a pískání pneumatik a stejně na rovince asi tak při 80 km/h nosič kol mé kolo více neudržel a toto sjelo na silnici. Tak dobitý kolo jsme tedy asi ještě neviděl. No, vrátili jsme se na chalupu, posčítal jsem škody a večer jsme už bez kol zajeli aspoň do Drnholce pro víno. To se už povedlo, no kolo se už dnes opravuje, nasranost sice polevuje, ale zůstavá. Hlavně budu muset nějak upravit tu profesionální objímku nosiče. To je blbá historka, co?

Neveselo, nestromovo

tak jsem podepsal rozsudek 70leté lípě. Už jí není pomoci. Alespoň se tak praví v odborném posudku. Odstranění stromu je nezbytně nutné, ohrožuje možným pádem větví studenty. Teda ne že by někteří nezasloužili klackem po hlavě, to zase jo, ale asi by to jen tak neprošlo. Vysadíme tam jinou, až se místo uvolní. Ale ještě chvilku to bude trvat, musí to zkontrolovat ještě hodně úředníků.

Není sklep jako sklep

USB wine port jsem nesehnal, tak jsme vyjeli do sklepa. V takovémto jsem ještě nebyl. V pískovci, bez klenutí a drží už několik staletí. Vrstva plísně - prý dobré, udržuje mikroklima, no a víno bylo taky dobré.





Další foto zde (je to z mobilu, tak moc nekritizujte):

Sklípek

Nešťastný češtin

To, že znalost a schopnost používání mateřského jazyka upadá, asi netřeba nějak důkladně dokladovat. Stačí otevřít noviny. A nejde jenom o pravopis. Chyby ostatně produkují šotci, to je známá věc. Ale když novinář nezná ustálené obraty a vymýšlí nové, nesmyslné kombinace, tak to je to pravé ignorantství. To se vezmou dvě rčení - třeba "je to běh na dlouhou trať" a "je to nekonečný/dlouhý boj", dvakrát si je zopakujeme, uložíme do paměti, zapomeneme v jaké souvislosti se používají, protřepeme a pak čteme, že "je to boj na dlouhou trať". Ne, nekecám. Podívejte se třeba do Respektu http://fokus.respekt.cz/Jak-privest-obec-na-dlazbu-1868.html?rw=yes&mf=1, tam někdo přivedl obec na dlažbu. Autor asi nedával pozor, když vraceli školné.

P. S. To nechávám stranou, že v témže článku "města investovaly". To asi ten šotek.

Neviděli jste to někde?

Konečně ta správná technologie. A od Francouzů. Já to chci. Ale nemůžu to nikde sehnat. Neviděli jste to někde?

Na nic auto

Cestou na oběd jsem potkal auto, které zaujalo, ale při druhém pohledu zjistéte, že je na nic. Vejdou se tam jen dva lidi a nic moc náklad. Tváří se to jako veterán a není to veterán. Poměr zabraného místa a užitnéhého placu je velmi nepřiznívý. Určitě to je drahý.

Ale jinak jo, je to pěkný.

Nedá se nikomu věřit

Že prý klíšťata neskáčou na člověka ze zálohy. Leda prd. Celý konec minulého týdne jsem měl na sobě dlouhé kalhoty, i když jsem byl na chalupě a navíc jsem většinou seděl na dvorku u notebooku, dnes do práce také v dlouhých kalhotách a cestou z práce mne cosi svědí v kolení jamce. Pokud se tam dostalo na chalupě tak je dvojnásob záludné - skočilo a vyčkávalo celou noc a den. Pokud na mě skočilo až někdy v pondělí, tak muselo čekat někde ve městě na stromě. Jsou to ludry záludný.
A že prý se nemají dusit olejem, ani vytáčet. Zatím jsem je tak vyndával,nyní jsem podlehl modním trendům, nechal jsem ho utopit v alkoholu a vyviklat. Možná bylo ožralé, ale nepustilo se celé, kus kusadel zůstalo v noze.
Jsou to ludry záludný. Nebo nečtnou sobotní přílohy neví, jak se mají chovat.

Nebude teplo?

Vypadá to, že V. Klaus ukecal i klima, aby se neměnilo a nedělalo mu špatnou pověst. Ne, kecám, není to tak. Pouze jsem si přečetl další z řady článků o klimatických procesech, který říká, že to není všechno tak jednoduché. To říkala i moje babička. No, prostě v dalších letech se nebude tak moc přikládat pod kotel.
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3544

Takže si ještě rozmyslete, jestli opravdu potřebujete kupovat tady toto:
http://notebooky.idnes.cz/prislusenstvi.asp?c=A080308_185609_vyrobci_jza
Tedy je pravda, že ten můj topí fest už teď a občas mu musím přivést čerstvý chladný vzduch. Takže když budeme hodně psát na noteboocích, teplo přece jen bude. Jestlipak toto vzali v té výše uvedené studii v úvahu?

Záchodová story

Na IS MU probíhá sbírka fotografií s vyhodnocováním nejlepších snímků. První kolo vyhrála série psaní diplomky, dokumentující nejrůznější lokality PřF MU. Tak mne napadlo využít pár fotek, které se u mne sešly po jedné katedrové akci.
Ale myslím, že na MU bych s tím neuspěl, tak to zdokumentuji alespoň zde:


Kakání na FF - záchody v budově A


Čůrání na FF - opět záchody v budově A


Závist


Dávení - nikoli na FF, ale Baker S. 24

Nepřekonatelné antropologické konstanty

Možná jako druh či populace blbneme, ale některé věci jsou jisté a trvalé. Nevím sice, co to jsou antropologické konstanty, ale představuji si je právě nějak takhle: přes všechny průsery, které jsme schopni jako lidé spáchat, zůstavájí vybrané aktivity, které hodnotíme stál stejně a stále je klademe na vyšší šprušle pomyslného žebříčku. Jídlo, pití, zdraví, telenovely a dr. House a někdy je ten pocit tak silný, že je třeba jej sdělit i když
a) asi není telefonní číslo a nedá se zavolat
b) není ani jiný kontakt nebo je příliš pomalý
c) možná ani neví, kdo to je, jen to, že bydlí v tom vchodě paneláku, ve kterém vylepí k výtahu tento vzkaz

P. S. Dobrá je taky ta reklamní adresa na papírku, chlapec ji evidentně ještě nepotřebuje navštívit. http://www.opetmuzem.cz./

P. P. S. Až teď, po upozornění, že takových papírků je spousta všude jinde, mi docvaklo, že to je reklama. No, docela se mi vlastně ulevilo, že není co komu závidět.

Nic moc, blbneme

Copak jurodivci, to je ještě legrace. Ale tak mám najednou dnes takový intenzivní pocit, že jako populace blbneme. NA DF@IS uvádí P. N. neuvěřitelné podmínky peněžní půjčky (dostanete čtvrtinu toho, co chcete, 3/4 padnou na poplatky, zaplatíte ale všechno) a prý se najdou tací, kteří na to přistoupí. Nechce se tomu ani věřit, ovšem jen do okamžiku, kdy mi v televizi ukáží dementní ženskou, která podepíše papír, že si půjčuje 50 000 Kč - tedy myslí si to - ale podškrábne smlouvu o prodeji baráku. Prostě si to vůbec nepřečte. A nejde jen o blbnutí v individuích. Stačí se podívat na zprávy: soudy vydávající nesmyslná rozhodnutí, exekutoři tato rozhodnutí bez rozmyslu provádějící, zákonodarci předhánějící se v parlamentu v kreténismu za kecpultem. Pak už stačí potkat cestou z práce tři retardy volně puštěné na ulici a solidní existenciální depka a pocit druhového zmaru je tady.

A když si po sobě přečtu ty překlepy, co tu naflákám, konec všem nadějím, pokud mi nějaké domýšlivě zůstaly.

Nekonečné rojení jurodivců

jo jo, jurodivci přicházejí ve vlnách. Asi když jsou nějaké skvrny, nebo procházíme nějakým dómem či juroscedentem, tak se jich pár obejví. Tentokráte jeden žehrá na protiústavnost státního uspořádání ČR, chce obnovit zemské zřízení a kdovíco ještě. Četné typografické chyby mne odradily od podrobnějšího čtení, takže nepřispěji k vymanění Moravy z područí Prahy.

Druhý mi klade za povinnost nechat studenty podepsat petici zavazující vládu k vyhlášení světového úředního jazyka, kterým má být esperanto, čímž se má zabránit zločineckému poangličťování všech států světa. S esperantem by se svezly ještě další petice, cosi o jaderném útoku nebo snad proti němu, něco o cenzuře, svobodě a tak, no prostě samé dobré a pozitivní věci, takže už jsem měl rozepsaný hromadný mail všem studentům a posílal jsem sekretářku s plakátkem na nástěnku, když jsem si všiml jedné chyby, které vše zhatila.
Až se ten člověk naučí česky, tak potom může zvednout prapor esperanta a vytáhnout do boje. Zatím počkám.
Kvíz na konec, najděte na obrázku chybu.

Zabil bych ho, hajzla

Náš mladej ztratil telefon. Nebo mu ho někdo ukrad. No co, stává se to. Ztráta kontaktů a hovorů, které přijdou v době po ztrátě bývá často to nejhorší na tom všem. Tím spíše, když jeden shání byt, rozdává všude tlf. číslo a nabízející se pak na to ozývají. Netuší, že majitel již svůj přístroj neovládá. Drží ho v ruce nějakej debil, hajzl nekonečnej, který na nabídky nesmyslně odpovídá, a pak pošle na kontakt "otec" sms s prosbou o zaplacení kreditu, že mi to zítra vrátí. Zavolám mu a takového debila už jsem dlouho neslyšel. Neschopen ani primitivní fabulace skončil nakonec u nekoordinovaného "pičo, trubko, co chceš?" Docela chápu ublížení na zdraví v afektu. A také to, že nám příroda nepovolila okamžité působení na dálku. Zabil bych ho, hajzla.

Dnes NEJEDE

To byl dneska den. Hm, blbá věta, já vím. Ale což, posuďte sami. Jel jsem do Prahy na FF UK vědecky se radit. Cesta tam OK. Ještě než vědecká rada spustila, kdosi se spustil z okna na chodník. Už se prý neprobral. Jednání rady to nijak nepoznamenalo. Mnozí o tom vlastně ani nevěděli.

Cesta do Brna pokračovala v podobném duchu. Někde před Kolínem náš vlak kohosi srazil, vlak zastavil, začalo se vyšetřovat, perspektiva 1-2 hodiny zpoždění. A to zrovna ve chvíli, kdy jsme ve vlaku byli podrobeni dotazníkovému šetření a já zrovna zaškrtával, že vlakem jezdím proto, že na dálnici se bojím zácpy. No z toho by se jeden po to. Takže nějakým vláčkem do Pardubic, tam počkat na další EC - 40 minut zpoždění a pak konečně doma. No já vím, nic úžasného, ale mě to zabralo celý den.

Taková nanicovatá hloupost

mne dneska zaujala ve zprávách. Jako obvykle neštěstí, havárie a mordy. Ovšem při jedné zprávě o vraždě - partner zastřelil svou partnerku na jednom parkovišti -, řekl reportér něco jako, že "přestože bylo na místě činu hodně živo, byl problém sehnat svědky". Musel jsem dodat jen tak pro sebe a pro dalšího posluchače u TV "jo, bylo tam hodně živo a taky trochu mrtvo". Cit pro jazyk, souvislosti a tak jde do háje. Čekal jsem, že ještě řekne, že díky tomu, že ji trefil do hlavy a do hrudi, zachránaři už mohli konstatovat jen smrt. No to neřekl.

No, však jsem říkal, že je to taková nanicovatá hloupost, tak co se teď ušklíbáte?

A nic mi z toho nebylo

jo, zašli jsem s M. P. na pivo. Malej pišta je fakt po tatovi. Jen porovnejte sami.





















No a po pivu jsem šel do jakéhosi baru, ve kterém měla céra společnost na oslavu narozenin. Byl to jakýsi koktejlový bar, a tak jsme pili:

• Pivo (starobahno 11, rychle jsme toho nechali)
• Vodku
• Mojito
• Kir Royal (to bylo nepovedené)
• Red hot
• Adios motherfucker
• Red hot
• Acapulco

a přežili jsme to. Asi do toho nedávají žádný alkohol. Jsou tu mistři, kteří poznají, v kterém baru jsme to byli?

Něco užitečného

je třeba vyvážit nečím neužitečným. To užitečné je Internetová jazyková příručka. Spousta jevů od vyjmenovaných slov po všelijaké fígle, takže vám dost často poradí. Je to projekt Ústavu pro jazyk český ve spolupráci s http://nlp.fi.muni.cz/nlp/NlpCz/main_topics.html, takže solidnost a odbornost by měla být zaručena.

No a když se bude chtít poflakovat, tak pokud zvládáte prokouknout 3D-stereogramy, tak si v nich můžete zahrát tetris. Zaostřete nebo rozostřete zrak, podle toho, jak to u vás funguje a už můžete hrát. Chtěl bych vidět, jak to vypadá, když někdo hraje, ale vždycky, když se chci na sebe podívat, tak mi to zmizí a game is over.

To by jeden neřekl,

že když se jen tak sedí na dvorku a poslouchá houkačky za humny, že večer se v televizi dozví, že ty houkačky jely (marně) zachraňovat pilota letadýlka, který spadlo o kousek dál za tím dvorkem. A to není poprvé. No, střechu mám pojištěnou. Ale jinak je jaro fajn. Meruňky kvetou, švestky nabírají, ale naděje si schovávám. Kdovíjaká katastrofa může přijít. Zvykám si na fernet. A taky jsme pořídili teplovzdušný kamna. Ty atavismy jsou kurevsky silné. Sedět a čučet do ohně jen tak něco nepřekoná. Možná tak sedět a čučet do ohně a pít kořalku. A k tomu uzený. Jestli to taky není ale atavismus.

To jsem si tedy fakt nezasloužil,

opakuji nezasloužil. Ištván nebo MP, nevím, který to zrovna mluvil z úst toho na obrázku, mne krutě urazil. Ve cvičné diskusi o definici záchoda, kterou sám vyvolal a pasoval se do role obhájce jedné varianty (a při tom ještě machroval, že je advocatus diaboli, čertík jeden), tak mne, ano mne J. K., označil za - ani mi to z klávesnice nejde - haj.. hei.. heidege degge hjdegriána. Tfuj. A taky trochu za pohodleného rezignujícího senila. Myslím, že mu něco škaredého provedu. Až mne napadne něco opravdu ošklivého. Třeba až najdu nějakou fakt pořádně nepovedenou argumentaci, tak ji nazvu Pichův argument ad reterát. A tak se zapíše do dějin a všichni si ho budou pamatovat a bude slavný skoro jako Lord Hoven, který řádil VŠE.

Jak jsem nebyl oficiálně moc vážný

Sjelo se do Brno na 160 francouzsky a jinak podobně mluvících badatelů na konferenci Le temps et l'espace - něco o čase a prostoru zejména v literatuře. Začalo se v Contíku večerní recepcí a měl jsem jim říci pár slov na uvítanou. Tak jsem začal, že je mi líto, ale že mám pro ně tři špatné zprávy.
1. Ta první je od Aristotela, který ve své fyzice píše, že minulost už byla, budoucnost ještě není a přítomnost má nulový rozměr. Čas je tedy bytí, které není.
2. Druhá je od fyziků, kteří začali hledat šipku času. Pojmenovali sice čtyři, ale vlastně nic než problémy nenašli.
3. A třetí je od A. Einsteina, který v dopise M. Bessovi napsal, že "pro nás přesvědčené fyziky" čas neexistuje.
No a já na účastníky konference, co tady ještě dělají, když jim třikrát říkám, že téma jejich konference neexistuje. No, smáli se mi, dali si řízečky, pivečko a zítra budou konferovat až do sobotního večera. Pak pojedou do sklípka. Možná tam se jim rozbřeskne, jak je to s tím časem.

To nikdo nemůže ocenit,

naopak, ještě si bude myslet, že jen chodíme po hospodách. Jo vypadá to tak, ale to jen ten rozdíl mezi empiricky zjevným a racionálně podstatným. Po celém dni, takovém normálním, jít ještě navečer - místo domů povečeřet u Ulice nebo kluků v akci nebo tak něco - do hospody s americkými fulbrighťáky, kteří si vědecky turistujou po Evropě. Statečně do sebe klopili plzeň, drželi krok, ani na Bláhovce se nezalekli, vlastně to bylo docela dobrý, skoro si nemám na co stěžovat. Tak nic, není vlastně co psát.

Vůbec se mi nechtělo

ale nakonec jsem podlehl a šli jsme do kopce, přímo do vrchu, a to Kamenného, pohnout zadkem a podívat se, jak se daří klecím na koně.

Plno lidí, sem tam pes, tam sem cyklista či běžec, ale ani tak se jim nedaří všechny kytky zadupat do země. Občas někde něco zůstane. Tak tam ani nechoďtě, je tam plno. Nebo běžte v noci nebo když je hnusně, to tam bývá méně lidí.

Jak mi není dobře od hlavy

Byli jsme na koštu pálenek v Novém Lískovci. Jo, bylo to fajn, nemůžu říct, že ne. Mělo nás sice být víc, ale někteří pracovali, někteří byli po nemoci a někteří normálně zapomněli. Tak jsem zůstali jen dva. Já a

A odpovědně jsem se věnovali koštování. Nebylo to nic snadného, protože vzorků bylo dost, celkem všech druhů 126. Naštěstí jsem znal všechny meruňky už z hodnotící komise, tak jsme se cíleně mohli věnovat královské kategorii.

Na našem pracovním stole je vidět, že to nebylo jednoduchá záležitost, ale byli jsme patřičně vybaveni a práce nám šla pěkně od ruky.

Ovšem v tom množstvím vzorků se muselo stát, že se objeví i nějaký ne zcela dobrý. J. P. chtěl programově ochutnat dva s nejhorším bodovým ohodnocením a ověřit si tak, zda by se shodnul s verdiktem komise. No jak to dopadlo? No nakonec jsem je musel dopít já, a teď mne trošinku bolí hlavička.

Je to na pytel, nic nebude

jo jsem pesimista. Na zahradě všechny stromy - bez ohledu na loňskou zkušenost - nasadily pupeny. Je vidět, že s rostlinnou či stromovou pamětí to není nijak slavné. Jinak by jim přece došlo, že je ještě brzy a že zmrznou stejně jako loni a stejně jako loni budu bez řádného ovoce a tedy i ovocné šťávy. Samozřejmě jde o šťávu velmi koncentrovanou, přímo destilovanou. Takže je jasné, že to není žádná sranda. A nikdo se tomu nesměje.

Čím se budeme v následující zimě udržovat daleko od rovnováhy? Jak zaženeme choroby?

Náročný víkend, ale koho by to zajímalo

Sobota byla věnována tradiční lidové aktivitě - prasení. Historici FF již po osmé na hradě Veveří zpracovávali prase do obvyklých podob guláše, tlačenky, jitrnic apod. Počasí silně jarní, ale moucha naštěstí ještě ne, takže maso nedošlo újmy. Nakonec bylo dost konzumentů, takže by ani nestihlo se ujmout. K tomu samozřejmě podpůrné a katalytické ovocné nápoje (ponejvíce jablečné a švestkové), všechno jak má být a jak je to správné.

V neděli zase v Novém Lískovci zasedala hodnotící komise, která se zaobírala celkem asi 130 vzorky na košt destilátů. Některé nebylo moc povedené, jiné zase vynikající, spousta dobrých. Jednou nějaká aviváž či co.

To sem ani nemůžu psát, protože

tento příspěvěk snad vůbec neměl být tady napsaný, protože nebude negativní. A to hned dvakrát. Jako první pozitivum hodnotím, že jsem zase po nějaké době zašli jen tak na pivo. A to doknce k Čápovi, kde jsme nebyli už asi 15 let. Tak jsem si dali hned tři, probrali veledůležité strategické záležitosti a spořádaně šli domů. M. P. měl větší kliku, takže mu jel dřív trolej, tudíž jsem část společné trasy absolvoval s ním. Pak jsem přestupoval do svého směru a zde se začíná druhé pozitivum. Na zastávce jsme se nudil a čučel po okolí a na silnici jsem zahledl torzo jakéhosi mobilu. Tak jsem do něj nohou šťouchal jako do mršiny a koukám, že opodál leží ještě větší kus téhož a z výšky se mi zdálo, že včetně SIM karty. To už jsem se sehnul, sebral torzo a vybabral jsem simku ven. Doma jsem ji aplikoval a... žádný PIN, žádná předplacenka, ani nic dalšího omezujícího, šup a tarif k dispozici. Na kartě nějaké smsky a samozřejmě odesílající číslo, tak jsem na poslední zavolal a udělal jsem dobráka. Ráno si pro simku někdo přijde. No tak teď vlastně nevím. Je to pozitivní zpráva nebo jsem blbec poctivej? Třeba mi majitel ještě řekne, že jsem ten původní mobil ukradl. No kdyby, tak to bude pěkné negativum na zítra.

To se teda vůbec nehodí

No, co všechno se nepovedlo.

1. Nechal jsem dělat katedrová trička, z nich dvě na speciální objednávku červená s bílým potiskem. Další černá a bílá vždy samozřejmě s reverzním potiskem. Poslal jsem tify pojmenované bile-logo-na-cervene-a-cerne-triko.tif a cerne-logo-na-bile-triko.tif (přestože jsem samozřejmě mohl poslat jen jedno s instrukcí, ať si udělá negativní verzi). Tak jo, trika jsou tady a můžete hádat, jakou barvu má logo na červeném triku. Jasně, hádanka je to jednoduchá, nic nevyhráváte.

2. Sedím na vědecké radě a telefon. Tak ho típnu. Za chvíli znova, zase ho típnu. Po jednání jdu volat zpět a telefon je kaput. Hovory sice přijímá, ale volat nedokáže. Vypnout, zapnout nepomíhá. Vypnout, vyndat simku, vložit zpět, zapnout - nepomáhá. Koupím si nový. Asi HTC S710. Volím jiné komunikační kanály a nakonec se dozvídám, že

3. po té, co syn přijel v prosinci z Dublinu, kde mometálně vydělává svůj první milion, s nalomenou rukou a absolvoval zde léčení a mezi tím se pošramotil ruku druhou (ale jen na čtyři štychy), tak se zase vrátil vydělávat, po 14 dech opět doma, protože si zde dělal jakýsi kurz indoor cycling, zase odjel, no a dnes volal, jak jsem mu to típnul, že si zlomil ruku na kole a příští týden přiletí se zase léčit.

No, napadá vás nějaké slušné slovo, kterým by se dala charkterizovat tato situace kokotská?

Jen ten telefon se vzpamatoval, když jsem mu podstrčil jinou simku a pak vrátil tu původní. Stejně si koupím nový, no kdo na to mám mít nervy a čas, když potřebuji rychle volat, abych místo toho hrál simkarty.

Jak jsem nepomohl

Zavolal mi bratr, že má nový modem a nového poskytovatele internetu a že mu to nějak nejde všechno nastavit a že jestli bych nepřijel mu s tím pomoct. Tak jsem přijel mu s tím pomoct. Chvíli jsme nastavovali, měnili, zkoušeli, resetovali, nakonec jsme si i návod přečetli a furt nic. Odpojili jsme modem, že ho píchnem do jiné zdířky a počítač zatuhl. Po restartu. tedy vlastně při pokusu o restart při zavádění systému zase začal restartovat a zase a zase ad infinitum. Nouzový režim, samovolný restart, postupné zavádění systému, restart - prostě nic. Tak instalační CD, konzola zotavení ani nenaběhla. Nová instalace a... bylo jasno. V počítači není žádný disk. Prostě nám umíral pod rukama. Občas nabídl aspoň boot sector, pak už ani to ne. A abychom se nemýlili, začalo v něm hlasitě a nezdravě cvakat.

A nakonec se ukázalo, když jsme přepojili modem k notebooku a zase bez úspěchu a zavolali na hot-line technikovi, že je závada asi na lince, prostě modem se není schopen spojit se serverem poskytovatele.

Výsledek mé pomoci - disk na odchodu, zjištění, že linka nebo modem nejde. Když se na to přijede podívat technik, bude to stát 990 Kč - bude-li chyba na lince, neplatí se, bude-li chyba v modemu, platí se, přestože je v záruce a čerstvě dodaný.

Proč to sem vlasně píu, lepší nepsat.

To sem vůbec nepatří

To se sem ani nehodí psát. Někomu protíká záchod, jinýmu zase žumpa. Normálně, hrubá zeď, žádná izolace nebo je sežraná a zůstává jen hustý a močka jde do okolí a mám to ve studni. Naštěstí na ní nikdo není závislý, ale i tak se s tím musí něco udělat. Něco znamená vybrat, vybagrovat, udělat novou - jímku, spetik, čističku? Nasrat. To teda až to bude hotové.

S žumpou mám spojenou jednu jedinou pozitivní vzpomínku. Když jsme kdysi dělali tuto jamu na rodinné chatě, bylo mi asi tak 14 nebo co, učil jsem se na ní zednickému řemeslu a když se mi nedařilo, jako že to bylo křívé, omítka byla zvlněná, mohl jsem před tatou zcela legálně říkat, že to nevadí, protože je to stejně na hovno. A od té doby jsem mohl doma používat sprostá slova, protože už jsem byl dosplělej, když jsem udělal jámu na hovno.

Ani bych neměl psát o tom, jak jsem netrefil ke Steinhauserovi

To jsem takhle doma nadhodil, že by se nemělo kupovat maso v řetězcovi Albertovi, protože když ho naposled kdosi asi žena přinesla, bylo zelené umně skryté pod zapáchajícím. Tak jsme ho vyhodili. Jako hlavní remca jsem byl pověřen nákupem kvality, který jsem se rozhodl realizovat u Steinhausera. Tak jsem se po práci vypravil směrem k České pod méďana, vlezu do kšeftu, tam nějak moc čisto a vůňa a když se kouknu, kde je maso, ona to Komerční banka. Nevím už jak dlouho, ale mě to zaskočilo. Vycouval jsem, jako že jsem si tu hypotéku právě rozmyslel a koukal, co s tím a po delším bezradném popocházení jsem si všiml, že obchod hledaného zaměření je o pár metrů dál. No a tam jsem nakoupil. Teď je mi trochu těžko.

Nebudu psát ani o chystané galerii

Ne, fakt sem nebudu psát. Co taky, že jo? Proč bych se tu měl zmiňovat, že chystám fakultní variantu někdejšího katedrového odhalování. Vezmeme fotky děkanů, pověsíme je na zeď a uděláme vernisáž. Všechno to bude decentní, i když si třeba dáme skleničku. Prostě taková nóbl slušňácká akce na chodbě děkanátu. Co by se o tom dalo psát. Nic.

Milión blogů

Ne, žádný blog ani blok tady psát nebudu. To je mé nezvratné rozhodnutí. Je to závazek a žere to čas a vycucává to mozek. Už jsem psal a to se nedá vydržet dlouho při normálních povinostech. Nic nebude.